Český Dub - Praha / 116 km - 5 dní

19.06.2020

Český Dub - Mnichovo Hradiště -Bakov nad Jizerou - Kosmonosy - Mladá Boleslav - Benátky nad Jizerou - Brandýs nad Labem - Stará Boleslav - Praha Prosek

Přišel čas dokončit Žitavskou svatojakubskou cestu. 

Pokusili jsme se odlehčit, co nejvíce to umíme, cestu jsme naplánovali dle stránek Ultreia.cz a samozřejmě map. Každý den nás čekal úsek kolem dvaceti kilometrů a vzhledem k terénu a větší zástavbě už jsme rovnou počítali se spaním ve městech či kempech. Jen otazník visel nad návratem, protože to vlastně byla první cesta, kterou jsme rovnou plánovali přes sto kilometrů. No vlastně jsem úplně nevěřila, že to dáme, ale touha byla silná. Silnější než povodeň :)

Vyrazili jsme na cestu v pátek ráno. Tentokrát jsme začali jen ve dvou. Mamča a Šimon. Taťka musel ještě do práce, tak se připojil až v pátek večer. Ale zpět k pátečnímu ránu. Po přespání u našich milovaných rodičů ve Frýdlantském výběžku, jsme si dobalili posledních pár kousků a samozřejmě nemohla chybět svačinka od babičky. Tatranky a "Jo, jablko si vezmem", které se změnilo na celé kilo červeného vitamínového pokladu :). No nic, babičce se neodporuje, musíme ty jablíčka sníst za prvním rohem, přece se s nimi neponesu, když odlehčujeme, co to jde :). 

Na první části trasy nás čeká přejezd autobusem do Českého Dubu. Z Liberce jedeme přes vrchol Ještědu. Cesta je kouzelně zamžená. Už třetí den tu usilovně prší a všechna voda se pohádkově vypařuje. Doufáme, že déšť, který je na dnešek hlášený jen do 11 hodin dopoledne, bude opravdu poslední. Vystupujeme na konečné zastávce, na náměstí v Českém Dubu. Šimka hned spořádá první tatranku, připravíme se, uděláme pár startovních fotek a vyrážíme. Hned po 100 metrech přichází první déšť. Navlékáme pláštěnky a snažíme se utéct do lesa. První odbočka je však plná vysoké, mokré trávy, takže máme promočené kalhoty až do výšky pláštěnek :) Zaplať Bůh za nepromokavé ponožky! Šimonek začíná být trochu zoufalý a volá po tatínkovi, ale vše společně vyřešíme, z maminčinné pláštěnky vyrobíme nepromokavé šatičky až na zem a vyrážíme dál do dnešní evidentní nepohody. Stoupáme na první drobný kopec a už špatně odbočujeme na starou modrou barvu, která je stále ještě jemně viditelná. No nevadí, půjdeme kousek po silnici. Navíc se tato cesta jeví oproti té polní jako výrazně bezpečnější, tak neztrácíme optimismus a zpíváme a zpíváme. Potkáváme první srnečku, která je od nás jen cca 10 metrů. Za drobného deště docházíme do první vesnice, Letařovice, je zde krásný kostel Sv. Jakuba Staršího. Zelená a modrá trasa pokračují dolů z kopce mezi domky a tak se vydáváme dál. Hned za Letařovicemi vcházíme do další vysoké trávy, boříme se do bahna, které nás chtě nechtě posouvá různými směry. Tak takhle to nepůjde, už máme mokro i v botách. Ponožky sice nepustily vůbec nic, ale voda natekla do bot horem a oba se Šímou jdeme jako brouzdalištěm. Rozhoduji pro změnu trasy na silniční. Zacházíme si sice trošku, ale jít do kopce tím bahnem by moc rozumné nebylo. U Lípy v Trávníčku spořádáme další tatranku a první jablíčko do babičky. Jsou fakt moc dobrý a snad budou i brzo snědený, říkám si :) Chviličku po odchodu slyšíme hasičkou sirénu a místní dobrovolní hasiči už se sjíždějí k zásahu. 

Šplháme do nekonečného kopce na okraj obce Sedlíšťka a dále pokračujeme po silnici a zároveň cyklostezce k návratu na původní zelené značení místní části Svatojakubské cesty. Nahoře opět střídavě prší, střídavě mží. Chůze musí být fakt svižná, aby nám nebyla zima, i přesto si zvládneme utrhnout pár třešní a zachránit žížalu. V Nechálově se na chvilku schováváme do autobusové zastávky, abychom v suchu přestáli ten největší liják a na mapách hledáme nejbližší hospůdku, kde budeme moct uschnout. Tu nacházíme v pár kilometrů vzdálených Chocnějovicích, tak rychle vyrážíme, ať nevystydneme a ať jsme tam co nejdřív. Když k hospůdce dorazíme, zjišťujeme, že otvírají až za hodinu. Vyndaváme čokoládu z batohu a doplňujeme energii. Pán z obecního úřadu nás posílá posadit se pod pergolu, která je z druhé strany hospody a obecního úřadu zároveň. Když přecházíme, vidíme přijíždějící autobus, který jede do Mnichova Hradiště, a tak po rychlé úvaze odjíždíme do tepla a sucha některé z hospod v Mnichově Hradišti. Moc jich tam není, v té, kterou najdeme otevřenou, zrovna teplo není, ale sucho jo a to je hlavní. Zahříváme se ze suchých věcí z batohu, povečeříme a pokračujeme v cestě. A důležité - neprší! Nejdůležitější úkol dnešního dne je vyzvednout tatínka na nádraží! Jupí! Když už jsme všichni, dopijeme nádražní kafe a společně pokračujeme vstříc dalšímu putování. V kostele Sv. Jakuba v Mnichově Hradišti máme štěstí, zrovna běží mše svatá, zúčastníme se a žádáme pana faráře o razítko do credenciálu. Dostáváme nejen razítko, ale také požehnání a meruňky pro malého poutníka. Pan farář je moc hodný a milý, děkujeme za setkání a za meruňky. (Další kilo ovoce do batohu!! :D :D :D ). Pokračujeme v cestě do Kláštera Hradiště nad Jizerou, kde máme zamluvené spaní ve stanu v kempu Koupaliště Klášter. Opět prší, a když konečně dojdeme cíle dnešního dne, zjišťujeme, že po celé ploše kempu je cca 10 cm stojaté vody. Majitelka nás proto ubytuje v teple a suchu pod střechou, zavrtáváme se do spacáku a rychle usínáme. 

Druhý den nás vítá opět deštěm. Zase pršelo celou noc. Nespěcháme, víme, že dnes máme před sebou jen 18 km. Vycházíme až kolem půl jedenácté, když konečně déšť ustane. Cesta nás vede do kopce silnicí k obci Maníkovice a dále k poutní kapli Sv. Prokopa na místě zvaném Klokočka. Pramen vody, zde vyvěrající, je vynikajícím osvěžením a dodáním síly do dalších kroků. Od kaple začíná malovaná křížová cesta, která je občas doprovázena dětskými výtvory nebo dřevěnými sochami naučné stezky. V Nové Vsi u Bakova zastavujeme v restauraci Na Veselce, která je, jak se dozvídáme později, vyhlášeným zastavením cyklistických turistů. Mají tu vynikající kulajdu. Pro Šimku nemůže chybět řízek, taťka si dává krkovičku a maminka dostala chuť na škvarkovou pomazánku. Báječně posilněni pokračujeme do Malé Bělé a do Bakova nad Jizerou. Jizera je stále rozvodněná, hnědá a vypadá trochu hrozivě. Vzhledem k tomu, že po další dny bude většina cesty po jejím břehu, vzrůstají naše obavy o bezpečnost. Razítko získáváme v Muzeu Bakovska. Bakov se nám moc líbí, ale čas je neúprosný a nás čeká důležité rozhodnutí. Zkusíme to podél Jizery, nebo přes les z druhé strany s drobnou zacházkou? Rozhodujeme se jít k řece a podívat na skutečný stav věci. Pěšinka je sice úzká, ale vypadá docela daleko od vody. Tak snad to tak vydrží. Tato část trasy je trochu adrenalinová, kluzké bahno nás brzdí na rychlost šneků a stažené půlky ze strachu z pádu do vody s plnou bagáží nám neumožní přidat ani na rychlost žížaly. Asi kilometr před Josefovým dolem uhýbáme z trasy směrem ke kempu Kosmonosy. Přivítá nás bodrý majitel s nádherným pejskem Dinem, kterého hned všichni milujeme (i tatínek!!! ). Dává nám také chatičku, s tím, že nás po těch deštích a kilometrech v blátě nenechá spát ve stanu. Maminka tento den dost trpěla v úzkých botách a tak nás napadlo, zajet koupit nové do Mladé Boleslavi. Bus však odtud jede za dlouho, pan majitel nám dokonce nabízí odvoz, ale my jsme natěšeni na odpočinek, sucho a teplo a tak to vzdáváme :). A hlavně, musíme sníst ty meruňky a jablka!!! 

Ráno dostáváme královskou snídani a spěcháme dolů do Mladé Boleslavi na mši. V Kosmonosích jsou krásné domky s rozkvetlými zahradami, kdežto v Mladé Boleslavi je již jen betonová paneláková zástavba. Když konečně dorazíme ke kostelu, zrovna probíhá první přijímání a kostel je nacpaný k prasknutí. Po mši žádáme opět o razítko do credenciálu. Pan farář je trochu nedůvěřivý, ale razítko nám dává a my rozvažujeme, zda jet koupit mamince nové boty. Ale vzhledem k pokročilému času a mírné úlevě po tenčích ponožkách se rozhodujeme jít dál. Dáme tomu další den a když to nepůjde, tak nějaké koupíme zítra. Na náměstí si Šimonek pohraje s Jizerou a pádíme po červené značce pryč z města. Hned pod hradem potkáváme cyklistickou rodinku ze Slaného v modrých bundách. Během dne se s nimi setkáme ještě několikrát, a tak se pokaždé těšíme na další náhodné setkání. Dnešní etapu máme naplánovanou do Benátek nad Jizerou, většina trasy je podél rozbouřené Jizery, která se evidentně několikrát vylila i na naši trasu. Ale naštěstí je cesta schůdná, až na úsek mezi Vincem a Krnskem. Zde je značení, že cesta opravdu není průchozí až do konce léta 2020. Jdeme tedy náhradní trasou po silnici, která by dle značení neměla být moc frekventovaná, ale opak je pravdou a ty obyčejné 2 kilometry jsou velmi nepříjemné a dokonce jen doslova o fous unikáme nehodě. Celí vystresovaní odpočíváme v Zámostí na schodech a dáváme si svačinku ze sušeného masa, čokolády a dalšího JABLÍČKA :) Dostatečně posilněni pokračujeme po červené, podél vody a otevírá se nám krásný pohled na Stránovský viadukt, kde i zrovna zastihneme starý vlak. Škoda, že do fotky padá příliš mnoho sluníčka. Mohla by být hodně, ale hodně povedená. Do Podhrušova vede cesta loukami podél Jizery a po druhém břehu vede cyklostezka, na které zahlédneme "naše" modrásky. Voláme na sebe přes řeku. Po cyklostezce jsou prý napadané stromy, cesta je velmi obtížně průjezdná. No vlastně je tomu důkazem i to, že naposledy jsme modrásky viděli v Zámostí, když jsme ještě jedli a teď jsme je dohonili po dalších dvou kilometrech. Na konci této trasy, v Pohrušově, se stezky téměř scházejí, tak čekáme a modrásky opravdu zase vidíme, jak ve své cestě pokračují vzhůru do kopce. Máváme na poslední pozdravy, protože dle mapy se naše cesty opravdu rozcházejí. Škoda, bylo to velké povzbuzení na cestě. Děkujeme Modrásci! Docházíme do Horek nad Jizerou a občerstvujeme se Kofolou v místní hospůdce u fotbalového hřiště. Zaplať Pán Bůh dnes ještě nepršelo a doufáme, že ani nebude. Řeka je na hranici s naší stezkou. Posilněni spěcháme do Benátek nad Jizerou, kde máme zamluvený apartmán Na Vyhlídce. Večeříme v restauraci Šťastný hroch, kterou nám doporučuje sám pan farář, protože tu prý mají výborný tatarák. Což vyzkoušíme a musíme potvrdit. Nacpeme si břicha a přejdeme Benátky do našeho ubytování, které je nádherné, čisté, voňavé, vybavené.. no prostě paráda nad parádu. Jsme zde moc rádi a doslova si to užíváme. 

Čtvrtý den vyrážíme z Benátek do Staré Boleslavi. Tentokrát nás ráno nečeká déšť, ale vedro. Už po ránu má sluníčko pořádnou sílu. První část trasy vede přes pole k Jizeře a dále navazuje na silnici do Kačova a Předměřic nad Jizerou. Vzhledem k různým mlýnům, které vidíme podél řeky, přemýšlíme, zda se zde vyrábí Předměřická mouka. Ale odpověď nám dává až doma "bratr Google". Předměřická mouka se vyrábí v Předměřicích nad Labem, cca 100 km vzdušnou čarou východně. Rozhodně tu však mají obchůdek a my tím pádem nanukové dorty, které si vychutnáváme ve stínu kostela Sv. Jakuba Staršího.  Do Sojovic máme 4,5 km. Cesta vede občas lesem, občas polem, občas je suchá, občas hledáme suchý kousek na projití. Během tohoto úseku si objednáváme ubytování ve vysokoškolských kolejích Pedagogické fakulty UK v Brandýse nad Labem. Máme štěstí, ještě mají volno. Do cíle nám zbývá cca 14 km, je půl třetí a paní recepční nás prosí, abychom byli u nich do šesti hodin, než se budou měnit směny. Tak rušíme další odpočinky a mažeme "hopsa hejsa do Brandejsa". V Sojovicích další občerstvovací zmrzlina a rovnou pryč. Silnice je zde hodně frekventovaná, místy chybí chodník, ale za vesnicí je to ještě horší, modrá vede právě tou frekventovanou silnicí. Proto volíme cestu polem, které je naštěstí už částečně vyschlé. V Podbrahách cesta odbočuje mezi domy po zelené značce do lesa a nekonečně jej protíná. Po obou stranách cesty je vysoká tráva kam oko dohlédne. Šíma zde vymýšlí novou hru a hází borové šišky nad hlavu a zkouší, která ho praští :).  Před železničním přejezdem 5. května už toho máme plné zuby, ale první cedule "Praha - východ" nás rozveseluje a namotivuje jít dál. Fotíme se u obrovské hromady klád a docházíme ke Staré Boleslavi a do chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Bohužel je v pondělí zavřený, nenacházíme faru a infocentrum je již zavřené. Po 20 minutách to vzdáváme a spěcháme do ubytování, kam přicházíme v 17:59.  Dostáváme skromný studentský pokoj v přízemí s koupelnou a toaletou v první patře. Do města už se po koupeli nevydáváme a necháváme odpočinout nohám a Šimkovi. 

Je úterý, poslední den naší trasy. Vycházíme na devátou hodinu, abychom byli co nejdřív v infocentru pro razítko. V zámeckém parku probíhají přijímací zkoušky na VŠ, kluci běhají 1500 metrů a ten náš malý poutník se k nim chce přidat a zaběhat si! Po všech těch kilometrech! Budeme ho asi už muset trochu zatížit, nebo nás umorduje :) Na Masarykově náměstí posnídáme chlebíčky a párky v rohlíku, pokocháme se "ranním" spěchem ostatních lidí a vyrážíme na poslední etapu. Včera večer jsme spočítali, že maminka má ušlapaných 95,5 km, Šimka 93,5 km a tatínek 77,5 km. Takže dnešní den projdeme stovkou :) Šimkovi se to moc líbí a těší se, jak to oslaví :) Ze Staré Boleslavi se napojujeme na krásnou cyklistickou trasu, která vede kolem Hrušovského rybníka do Popovic. Zde už maminka oslavuje svou 100ku :) a s batohem na zádech "tančí" haku. (rituální maorský bojový tanec). I přes euforii se ovšem začínají ozývat bolavé paty. Hned v Popovicích maminka nevydrží a kontroluje nohy .. na každé patě krvavý puchýř! Špatně zvolené ponožky! Snaží se lepit co největší vrstvu, aby zmírnila bolest a další otlaky, ale moc to nepomáhá a tak hned za vesnicí sundavá batoh a uprostřed křižovatky se prostě "přezuje" do jiných ponožek. Už jsme tak "asociální", že nám ani nevadí divné pohledy projíždějících cyklistů, ani při malé potřebě :). S jinými ponožkami přichází mírná úleva a můžeme tak pokračovat dále. Za chvilku totiž bude mít stovku Šimon. Měříme na hodinkách poslední metry a Šíma slaví! Válí se po silnici, vyskakuje a prý: "to zandal". Gratulujeme Ti! Zcela nadšeni z našich úspěchů pokračujeme do Cvrčovic. Po cestě je několik zastavení, která, jak zjišťujeme později, jsou místa, kde položili tělo Sv. Václava, když ho přenášeli ze Staré Boleslavi do Prahy. Ze Cvrčovic přecházíme na silnici, která vede k obci Jenštejn. V obci je zřícenina hradu Jenštejn ze 14. století. V současné chvíli je opravená a zpřístupněná věž, ovšem, když procházíme, je věž uzavřena, takže máme smůlu. V podhradí jsou krásné malé domečky, úzké dlážděné uličky, no prostě paráda. Radost nám dělá pohodový mladík, který sedí na schodech svého domu, z kterého zní pohodová muzika, a který ochlazuje turisty rozprašující sprchou ze své jabloně. Ještě si fotíme jeho nádhernou motorku plnou dívčí jmen. Jo, jak jim maminka rozumí :). Za rybníčkem opravujeme lepení chodidel a míříme do lesního porostu podél Vinoře. Je zde také hezká naučná stezka. Mezi rybníky Velká a Malá Obůrka přecházíme do centra Vinoře, kde u kostela Povýšení sv. Kříže hledáme možnost razítka. Ani zde na faře nikdo není a jak je již nyní obvyklé, je velké teplo, takže pokračujeme betonovou džunglí do Kbel. Tušili jsme, že tato část trasy bude nepříjemná, ale je to vlastně horší, než jsme čekali. Je vedro, jsme unavení a beton do nohou bolí. Jdeme strašně pomalu, asi 3 km za hodinu, takže cesta vůbec neutíká. Začíná se vkrádat trudomyslnost, že to snad nedojdeme a představa svezení autobusem je lákavá. Ale nechceme to vzdát, zkusíme ještě jít. Hned po 100 metrech přichází vysvobození v podobě zmrzliny a vynikající ledové kávy. Nádherně si u stánku popovídáme s místními obyvateli a přijímáme tak jejich povzbuzení. Občerstveni na duši i na těle máme zase sílu jít dál. Procházíme po cyklostezce kolem Kbelského letiště do Letňan, kolem výstaviště v Letňanech a už téměř cítíme cíl na dosah ruky. Po městě přejdeme přes Kbelskou ulici do městské části Praha Prosek. Proplétáme se přes sídliště až ke kostelu Sv. Václava. A je to. Jsme v cíli. Podařilo se nám to. Ušli jsme Žitavskou část Svatojakubské cesty. Je to pro nás úplně neuvěřitelné. Děkujeme, že nám to bylo umožněno. 

Samozřejmě nesmí chybět oslava a odměna, takže hurá z kopce dolů na bobovou dráhu, pizzu a veliký karamelový pohár! 

A poslední jablko od babičky, které jsme donesli až na konec trasy, rituálně odvezeme zpátky na sever!


 

Trasování, kilometráž, nocleh

Zde krátký přehled trasy po jednotlivých dnech

Den 1. - 21 km

Český Dub - Klášter Hradiště nad Jizerou

Cestu jsme navázali na náměstí v Českém Dubu odkud vede polními cestami a lesy do Mnichova Hradiště. Vzhledem k několikadenním dešťům byly tyto cesty nepoužitelné, takže jsme chodili především po silnicích podél Svatojakubské cesty, čímž jsme trasu trochu prodloužili. Abychom to nenatáhli až na 30km, které by to tímto způsobem udělalo, svezli jsme se z Chocnějovic do Mnichova Hradiště autobusem. Spaní v Klášteře v kempu Koupaliště. 

Den 2. - 17,5 km

Klášter Hradiště nad Jizerou - Kosmonosy

Nejkrásnější etapa trasy. Několik kilometrů křížové cesty, druhá část trasy po břehu Jizery. Pro naší maminku náročný den pro bolavá chodidla. Občas nás stále provázel déšť. Spaní krásné v autokempu Kosmonosy.

Den 3. - 26,7 km

Kosmonosy - Benátky nad Jizerou

Nejkrásnější den, co se týče počasí. Konečně nepršelo ani nebylo vedro. Šlo se příjemně. Mladá Boleslav nás zklamala, nelíbila se nám. Ani lidé nebyli nijak zvlášť příjemní. Etapa vede téměř celou dobu podél Jizery a vlastně byla už trošku monotónní. Spaní v Penzionu Na Vyhlídce - byli jsme nadšeni, krásný penzion, milá majitelka, krásné a pohodové ubytování.  

Den 4. - 24 km

Benátky nad Jizerou - Brandýs nad Labem

Tento den bylo pořádné vedro, slunce pálilo už od rána. Etapa zajímavá, pohodová, šlo se příjemně, většinou lesem, takže se bylo před slunce i kam schovat. Spaní na Univerzitních kolejích Pedagogické fakulty. 

Den 5. - 26,7 km

Brandýs nad Labem - Praha Prosek

Nekonečná část trasy. První část byla zajímavá, šla se docela příjemně, krásná zřícenina hradu Jenštejn. Od Vinoře vede trasa velkou zástavbou, silným provozem a je především po betonu, takže hodně trpí nohy. 

Na Proseku jsem oslavili zakončení této etapy a vlakem se vydali domů.