Rajhrad - Vojkovice - Židlochovice - Uherčice - Popice - Klentnice - Mikulov

Tuto trasu jsme chtěli jít v době, kdy nebude na jižní Moravě takové vedro.  

Věděli jsme totiž, že cesta bude především otevřená, podél vinic a polí. Nejjarnější termín, který přicházel v úvahu, byl 5. - 8. 5. 2018. Bylo to naše třetí větší putování. Šli jsme ještě v pohorkách a bylo vedro k padnutí :) Šimkovi bylo necelých 5 let.

V sobotu brzy ráno jsme vyrazili vlakem na Moravu, do Rajhradu. Tato část poutnické cesty sice začíná v Brně, ale my jsme při plánování zjistili, že bychom měli na cestu málo času, protože ve středu už jsme museli být zase v práci. Vynechali jsme tedy cestu Brnem a průmyslovou zónou a rovnou jsme se nechali dovézt vlakem do Rajhradu. 

"Využij času, už se nevrátí"

Prvním bodem naší trasy byl Benediktinský klášter v Rajhradě. Pro veřejnost je zde otevřen Památník písemnictví na Moravě a kostel Sv. Petra a Pavla. Odtud jsme pak pokračovali po červené turistické značce podél řeky Svratky do Vojkovic, kde měli na náměstí stánek s báječnou zmrzlinou. Bylo strašné vedro. Slunko pálilo a Šimonek byl unavený. Doufali jsme totiž, že se vyspí ve vlaku, po cestě do Rajhradu, ale to úplně nevyšlo, takže byl strašně protivný. 

Z Vojkovic je jen krátká cesta do Židlochovic, kde je lovecký zámeček patřící Lesům ČR. Pořádají se zde různé společenské akce. Zvenku vypadá moc hezky, škoda, že jsme se nemohli podívat dovnitř. Alespoň svačíme před zámkem na autobusové zastávce.  Za Židlochovicemi bychom chtěli dneska přenocovat. Cestou míjíme obrovskou bažantnici, ze které jsme se Šimonkem nadšeni. Ale tak dlouho natahujeme cestu, až jsme nakonec v Nosislavi a začíná se stmívat. Zkoušíme zde zajistit ubytování, ale nedaří se. Na faře zde nikdo nebydlí, tak se rozhodujeme zavolat panu faráři z Evangelické církve. A hned v úvodu hovoru vysvětlujeme: "My sice nejsme vaši, ale našim se nemůžeme dovolat" :) Vzniká z toho krásná situace. Pan farář je mladý pohledný muž, přivítal nás velmi mile. Akorát věta: "Manželka je s dětmi na zahradě." nás na vteřinku vykolejila. :) Bohužel se pan farář musel jít chystat na zítřejší mši, takže se nám nemohl příliš věnovat, ale věříme, že by to bylo moc příjemné popovídání. 

Ráno nás trochu překvapilo, že naše mše měla dle internetu začínat v devět hodin, ale začala již v půl deváté, takže jsme dělali ještě větší rozruch, než obyčejně. :) Po mši jsme se dali do řeči s místními farníky, probrali farnost, ubytování, vztahy s Evangelickou církví a prohlédli si nádherný obrovský betlém. Zjistili jsme, že jižní Morava byla dříve Evangelická a že především ve starší generaci stále přetrvávají náboženské rozbroje. Což je z našeho pohledu dost nešťastné ... Opouštíme opevněný kostel Sv. Jakuba a míříme na část trasy posetou vinohrady. První obcí, která nás vítá, jsou Velké Němčice. Před náměstím nás nutí k zastavení a zamyšlení nápis na slunečních hodinách: "Využij času, už se nevrátí". Na náměstí jsme se zašli podívat do kostela, nechali jsme si dát razítko do kredenciálu (pan farář byl velmi hodný, běžel pro něj na faru ještě přede mší) a pak jsme posnídali na zahrádce místní cukrárny. Další část trasy se vine po červené opět proti proudu řeky Svratky až do Uherčic, úsek podél Starovického potoka je více zarostlý a nepohodlný. Před samotnými Uherčicemi se pohled opět otevírá a vesnice vás vítá krásnými průčelími. Poseděli jsme chvíli v místní hospůdce, dali jsme si rychlý oběd a vyrazili jsme dál. Uherčické domy se vzorně upravenými předzahrádkami jsou poseté překrásnými malbami na fasádách. Cesta nás zavedla nad Přírodní památku Hochberk. Bohužel zde hodně foukalo, tak jsme si výhledů příliš neužili a raději jsem sešli zase z kopce dolů. Dnešní trasa byla původně plánovaná do kempu do Dolních Věstonic, ale tatínkovi nesedlo obědové pivko, proto jsme raději našli ubytování v Popicích, v penzionu Adamčík u nádraží.  Majitelka byla velmi milá a vstřícná, ubytování krásné, čisté a za rozumné peníze. A hlavně ... hlavně jsme mohli jít pozorovat vlaky!!! Jasná odměna pro Šimonka. 

V pondělí ráno jsme se vydali na autobus na rozcestí a svezli se za přehradu do Dolních Věstonic. Na náměstí jsme tím pádem měli čas dost lelkovat, nakupovat v COOPu hromadu mléčných výrobků a prohlédnout si kostel Sv. Michala. Trasa vede prudkým stoupáním na Pálavské vrchy, na Dívčí hrady. Po cestě jsme potkali úžasnou mladou ženu, která nás doprovodila až nahoru na kopec. Vyprávěla o své cestě do Santiaga, kterou nakonec došla bosa. A právě od té doby prý chodí všude jen bosa. Výjimečné setkání. Děkujeme. Na Dívčích hradech jsme se převlékli do lehčího úboru, protože opět bylo strašné vedro. Pálavské vrchy jsou překrásné, tady to máme moc rádi a moc rádi se sem vracíme. Sestoupili jsme do Klentnice, kde jsme si dali Kofolu a malý oběd, načepovali vodu v Café Fara a pokračovali podél silnice. Nahoru na Stolovou horu jsme nešplhali, protože bylo opravdu úmorné vedro. Za Klentnicí vede cesta podél Kočičí skály a Přírodní rezervace Turold, kde najdete mimo jiné jeskynní systém s krápníky, který je významným archeologickým a paleontologickým nalezištěm. Byli jsme se do rezervace podívat a je to nádhera. Jen maminka měla strach, abychom někam nespadli. Sešli jsme dolů do Mikulova, kde byli zrovna Slavnosti vína. Po ubytování jsme si prošli krásné, historické centrum, navštívili zámek a najedli se v oblíbeném bistru Big Food Point Kebab.

V úterý jsme se ještě pokochali Mikulovem, nakoupili dobré sýry a víno a zašli poděkovat paní z Infocentra, protože nám pomohla s ubytováním. Po cestě jsme ještě navštívili babičku v Šakvicích, po cestě zpět zašli v Brně do kostela Sv. Jakuba, kde tato část trasy oficiálně začíná a pak už jen vlakem zpět do Čech.

Tuto část trasy je opravdu lepší projít v čase, kdy není ještě moc velké horko, což se nám nakonec nepodařilo. Ovšem trasa je velmi krásná a rozmanitá a lze ji projít i jako víkendovku.

Trasování, kilometráž, nocleh

Zde krátký přehled trasy po jednotlivých dnech 

Den 1. - 12,8km

Rajhrad - Nosislav  
Trasa začíná v Brně, my však šli z Rajhradu. Chtěli jsem přespat za Židlochovicemi, ale nenašli jsme slušné místo, které by zároveň nebylo soukromým majetkem. O ubytování jsme tedy poprosili Evangelickou církev.  

Den 2. - 15km

První část trasy je podél pole, dále pak mírným lesíkem a zarostlým houštím. Přes Uherčice nahoru do kopce s výhledy na Pálavu a na druhé straně D2ku. Spali jsme ve skvělém penzionu Adamčík v Popicích. 

Den 3. - 12,7 km

Popice - Mikulov

Dorazili jsme na autobus na rozcestí do Popic, odkud jsme se přiblížili do Dolních Věstonic. Dnes nás čekala poslední trasa do Mikulova. Ubytování v penzionu Libuše v Mikulově a večer ještě procházka města a zámku.