Hrádek nad Nisou - Grabštejn - Bílý Kostel nad Nisou - Kryštofovo údolí - Novina - Český Dub

Tak tohle byl náš první "trek" se Šimonkem. Byly mu přesně dva roky a 10 měsíců, když jsme vyrazili. A proč vlastně? Motivace byla různá. Maminka si potřebovala vypláchnout hlavu při mateřské a trochu si dokázat, že ještě něco zvládne :) a tatínek toužil projít Svatojakubskou cestu. Motivací pro něj byl i v roce  2010 natočený snímek režiséra Emilio Estveze "THE WAY" - "POUŤ". A rozhodnutím bylo "... začneme Svatojakubskou pouť v Čechách". Do chvíle rozhodnutí jsme neměli se Svatojakubskými cestami žádné zkušenosti. Zasedli jsme tedy k internetu a začali studovat ... Vzhledem k tomu, že tatínek pochází z Liberce, rozhodli jsme se začít od severu, Žitavskou cestu. Trasa Hrádek nad Nisou - Praha, pro nás spíš Hrádek - kam až dojdeme :)

Vůbec jsme netušili, jak to zvládneme s malým klukem. Co mu s sebou brát? Jak moc bude unavený?  Bude potřebovat přes poledne spát? Kolik ujde kilometrů?

K otázkám o Šimonkovi, narůstaly i otázky o nás. Teď jsme několik let nebyli na žádném vandru. Kolik ujdeme? Co všechno poneseme pro sebe a pro Šimku? Pobereme to? Nechtělo se nám utrácet za ubytování, takže jsme chtěli spát pod širákem jako za mlada :). Zvládne Šimon spát pod širákem? Neodejde, neskulí se, nebude mu zima, vyspí se dost? Otázek byla spousta a my na ně tenkrát vůbec neznali odpověď. Ani nebyl volný víkend, kdy bychom mohli trochu potrénovat a odpovědět si alespoň na část z nich.  Tak jsme do toho šli rovnou po hlavě :) 

Vzali jsme všechno, co nás napadlo, že bychom mohli potřebovat. Věci na spaní venku (několik plachet, vývazy), spacáky i karimatky pro tři, vaření, jídlo na několik dní, spoustu svého oblečení "pro jistotu" a tatínek bral samozřejmě i věci pro nás, aby nás když tak mohl opečovat. Maminčin batoh vážil 22 kg, a tatínkův 26 kg. 

A přišel den D. tatínkův tatínek nás odvezl do Hrádku nad Nisou, kde jsme na faře poprosili o své první poutní razítko. Začátek cesty byl do kopce, bylo horko a tak první zastávka byla hned po 1,5km. Sedíme a dáváme si nanuka u benzínky. Další zastávka je pak na hradě Grabštejn. Vypadá to moc hezky, fotíme, občerstvujeme se v místní restauraci a pokračujeme dál. Když sejdeme z hradu dolů, napojujeme se na červenou značku a šlapeme lesem do dalšího kopce. Další část je loukou s vysokou trávou. Příjemná cesta s krásnými výhledy. Přicházíme do Bílého Kostela nad Nisou, kde je opravdu překrásný kostel Sv. Mikuláše. Máme za sebou asi polovinu dnešní cesty. Další část je převážně lesem a také s největším stoupáním. Problém nastává se Šimonkem, který už je unavený a chce se mu spát. No nic, zkoušíme ho uspat u prvního přístřešku, ale už je přetažený, takže ztrácíme přes půl hodiny a stejně nespí. Zkoušíme jít dál. Šimonek začíná opět protestovat, že chce spát. Tatínek si ho přibírá ještě na ramena a zkouší šlapat i s ním. A zrovna do toho kopce a Šimka usíná!!! Co budeme dělat? Přimotáme ho k batohu, máme s sebou nosící šátek... to se ukazuje jako naprostá hloupost :) Šimka nahoře nedrží a pořád se hroutí dolů. Do šátku mámě na břicho? To do kopce nejde. No nějak to "pytlíkujeme" a nadšeně vítáme další odpočívadlo, kam ho pokládáme a necháváme ho dospat.  Po probuzení je to lepší, a tak opět pokračujeme v cestě. My dospělí, už jsme utahaní a Šimonek běhá a hraje si na rychlá auta. Před Kryštofovým Údolím místo na spaní nevidíme a hlavně se těšíme do případné postele. Voláme do Penzionu Eva a poptáváme ubytování. Naštěstí mají volno, tak pelášíme, co nám síly stačí. Ubytováváme se v krásném podkrovním pokojíčku a jdeme dolů na večeři. My s tatínkem maso a Šimonek úžasné borůvkové knedlíky. Ráno si objednáváme také snídani, která byla naprosto královská, děkujeme za nocleh a putujeme dál. Prohlížíme se ještě Kryštofovo údolí, Orloj, kostel Sv. Kryštofa i dřevěnou zvonici a překrásné chaloupky. Dnešní cesta začíná také stoupáním a my ještě chceme vidět ohromný kamenný železniční viadukt, proto volíme cestu po silnici. Na Svatojakubskou cestu se napojujeme v Novině a pokračujeme na Křižanské sedlo. Odtud už je cesta z kopce, takže už se nám zase trochu líp šlape. Pod kopcem se nám pak otevírá pohled na Ještěd. Procházíme až téměř pod něj a na Šimonka přichází další krize. Jenže nepřichází jen na Šimonka, ale také na nás. Bolí nás záda z těch těžkých batohů. Domlouváme další nocleh, tentokrát prosíme o střechu nad hlavou na faře v Českém Dubu. Pan farář nás přijímá a hlásí, v kolik hodin začíná mše. Bojíme se, že to tímto tempem nestihneme. Když přicházíme k autobusové zastávce, odkud jede autobus až do Dubu, přichází rozhodnutí to dnes ukončit a jet autobusem. Mši jsme tak stihli, pan farář nás ubytoval a odjížděl ještě za dalšími povinnostmi. My jsme si tedy zašli na večeři do protější pizzerie a prošli jsme si celý Český Dub. 

Další den ráno jsme již pouze posnídali a vydali jsme se na cestu k domovu. Největší poučení na této cestě ? ... musíme ODLEHČIT :-) a brát pouze věci, které skutečně potřebujeme.  Jen tak budeme schopni jít delší cesty. A Šimka? Ten má na cestách své potřeby, ale když se mu přizpůsobíme, tak to společně zvládneme.

Trasování, kilometráž, nocleh

Zde krátký přehled trasy po jednotlivých dnech 

Den 1. - 17,2 km

Hrádek nad Nisou - Kryštofovo Údolí 
Trasa začíná v Hrádku nad Nisou, odtud pokračujete po žluté turistické značce ke hradu Grabštejn a dále do Bílého Kostela nad Nisou. Poslední část trasy je pouze lesem až do Kryštofova Údolí, kde jsme spali v krásném penzionu Eva.

Den 2. - 10,2 km

Kryštofovo Údolí - Světlá pod Ještěděm/Český Dub

Naše trasa vedla přes Novinu do Křižanského sedla, odtud dolů po žluté trase přes Pruský kříž do Hořeních Pasek. My jsme odsud přešli do Světlé pod Ještědem, Hodky, odkud jsme dojeli autobusem do Českého Dubu.